O nemocnici

23.2.2022

Nejen v našich končinách si budeme na přelomu února a března užívat masopustní veselí, po které následuje postní doba. Ta se charakterizuje střídmosti v jídelníčku, někteří lidé se v čase před Velikonocemi dokonce rozhodnou držet dobrovolně hladovku. Jak upozorňuje odborník na gastroenterologii z Nemocnice AGEL Nový Jičín, přínosy dlouhodobého hladovění nejsou z medicínského hlediska dokázány.

Na úvod je třeba říct, že krátkodobá absence jídla je v mnoha případech během léčby či vyšetření pacienta nutností a v nemocnicích se jedná o zcela běžnou proceduru. „Vynucené krátkodobé hladovění, jeden až dva dny, ať již jako součást dietní léčby chorobného stavu, nebo před plánovaným vyšetřením či před operací, nám rozhodně nijak neublíží. Naopak léčba celé řady akutních onemocnění, jako třeba zánět slinivky, zánět žaludku, zánět žlučníku, se v úvodu bez hladovky neobejde,” potvrzuje MUDr. Martin Merenda, ordinář pro gastroenterologii v Nemocnici AGEL Nový Jičín.

Nedodržení doporučeného půstu pak znemožňuje zdravotníkům provést také konkrétní vyšetření, například vyšetření střev - koloskopii. Hladovka před operací snižuje i riziko aspirace (vdechnutí zvratků), pooperačního zvracení a komplikací zejména při operacích v dutině břišní. „Pokud by si zdravotní stav pacienta ale vynutil hladovění delší než 48 až 72 hodin, takové hladovění pro nemocného již může být škodlivé, může lékař situaci řešit tím, že se rozhodne pacientovi podávat tzv. umělou výživu. Buď hadičkou do střeva nebo přímo do krevního oběhu,” vysvětluje dále MUDr. Martin Merenda.

I při delším hladovění jsou pacienti v nemocnici neustále pod lékařským dohledem a díky řadě vyšetření a laboratorním testům mají zdravotníci perfektní přehled o všech sledovaných hodnotách v těle dotyčného. Řada lidí se však rozhodne držet dobrovolně hladovku v řádech několika dnů v běžném životě a pro ty má gastroenterolog z Nemocnice AGEL Nový Jičín jasný vzkaz: „Jednodenní hladovka jistě organismu nijak neublíží, ale na druhou stranu nemáme důkazy o tom, že by dobrovolné hladovění našemu tělu evidentně prospívalo, a že by jej tedy lékaři měli doporučovat jako léčebnou metodu.