O nemocnici

8.3.2023

Na čtvrtek 9. března připadá Světový den ledvin, který má upozornit na to, že 10 až 15 % světové populace trpí určitou formou onemocnění ledvin. Široké spektrum hemodialyzačních služeb poskytuje Nemocnice AGEL Nový Jičín, kam docházela ještě před nedávnem také Monika Pokludová z Nového Jičína, která si za více než dvacet let prošla snad všemi způsoby léčby ledvin a absolvovala již tři transplantace.

V současné době dochází do novojičínské nemocnice šedesát pacientů na dialýzu, další pacienty pak zdravotníci evidují na domácí dialýze. „V České republice jsme byli jedním z prvních pracovišť, které zahájilo program HomeHD, tedy dialýzu v domácím prostředí. Přímo v naší nemocnici pak máme 15 hemodialyzačních lůžek i s monitoringem vitálních funkcí, z toho 2 boxy pro akutní pacienty a infekční pacienty. V posledních třech letech sledujeme pokles počtu dialyzovaných pacientů s posunem k mladším ročníků," informuje MUDr. Václava Honová, primářka hemodialýzy Nemocnice AGEL Nový Jičín. „Zároveň zajišťujeme rekreační dialýzu pro pacienty, kteří do našeho regionu přijedou například na dovolenou, a naopak také pro naše klienty zařizujeme tuto péči v zemích Evropské unie, ve Velké Británii i v USA,“ pokračuje primářka.

Prostředí novojičínské dialýzy velice dobře zná šestačtyřicetiletá Monika Pokludová, která má problémy s ledvinami od dětství, přesto si život dokáže užívat naplno. „Narodila jsem se zdravá, ale když jsem měla dva roky, mé tělo se neubránilo zákeřné infekci, která mi způsobila zánět ledvin a chronickou glomerulonefritidu. Ve dvou letech jsem tedy pětkrát podstoupila hemodialýzu, činnost vlastních ledvin se pomalu snižovala a ve čtrnácti letech jsem už pro zavodnění a kumulující se odpadní látky v těle téměř nemohla dýchat. Byl tak nejvyšší čas připravit se na hemodialýzu, na našití tzv. spojky. V tomto případě se na ruce sešije žíla s tepnou, aby bylo možné připojení hemodialyzační přístroj,“ vysvětluje Monika Pokludová.

Samotná hemodialýza ji přinesla velkou úlevu, ale také nejrůznější potíže, jako časté nevolnosti, únavu i velké omezení přijmu tekutin. „Opravdu jsem nesnášela reklamy na pití,“ přiznává paní Monika, která v patnácti letech podstoupila svou první transplantaci ledvin. „Start první ledviny byl výborný, postupně však nastaly problémy a moje tělo ji odmítlo. Následkem akutní rejekce musela být provedena nefrektomie (odstranění ledviny). U druhé transplantace, která proběhla v mých sedmnácti letech, mě po špatné první zkušenosti museli docela přemlouvat, abych zákrok podstoupila. Nástup druhé ledviny byl velmi pozvolný. Myslím, že ani lékaři už příliš nedoufali v pozitivní zvrat, ale povedlo se a ledvina mi fungovala téměř osmnáct let. Třetí transplantaci jsem absolvovala před deseti roky, ledvina se ujala hned a kéž je se mnou ještě dlouho,“ přeje si Monika Pokludová s tím, že vždycky věřila, že se pro ni ledvina najde.

Ta se k obtížným životním překážkám vždy postavila čelem a dosáhla tak celé řady vytoužených met. Vlivem nemoci nemohla například paní Monika po základní škole nastoupit na střední zdravotnickou školu, přesto si svůj sen splnila o mnoho let později. „Vystudovala jsem ve večerní škole obor všeobecná zdravotní sestra. Bohužel jsou však pro mě noční směny velmi náročné a proto, abych zůstala alespoň v příbuzném oboru, pracuji v Lékárně AGEL. Velmi ráda bych se však v budoucnu práci zdravotní sestry, alespoň na recepci, věnovala. Na vlastní kůži jsem totiž pocítila, jak nemocný člověk pomoc vlídného zdravotníka vnímá a ocení. I proto je mi laskavý a vstřícný přístup vlastní,“ dodává Monika Pokludová.