O nemocnici

22.6.2026

Před patnácti lety lékaři Aleši Dostálovi sdělili, že má spinocelulární karcinom jícnu a že jeho šance na přežití jsou pouze pětiprocentní. Na doporučení zamířil za lékaři Nemocnice AGEL Nový Jičín a doufal, že by mohli pomoci. Dostalo se mu potřebné péče a nemoc překonal. Později se však rakovina vrátila, tentokrát v podobě nádoru mandle, i s ní mu úspěšně pomohli novojičínští onkologové. Vše, čím prošel, ho nakonec inspirovalo k napsání knihy Dokud můžeš, knihy určené pacientům, jejich blízkým i všem, kdo hledají v podobné situaci oporu.

Dostálova kniha je svědectvím o tom, jak se člověk s těžkou nemocí vyrovnává, kde hledá sílu i jak je důležitý – odborný i lidský – přístup lékařů a sester. Nejde však jen o nějaký lékařský deník. Aleš Dostál ve své knize zachycuje diagnózy i pochybnosti, lékařské zákroky i chvíle, kdy si hlavní hrdina není jistý, zda má smysl bojovat dál. Píše o tom, jak je v těžkých okamžicích důležité zachovat si nadhled či humor, a právě v tom mu pomohli zdravotníci z Nemocnice AGEL Nový Jičín.

Lékař, který našel cestu tam, kde jiní vzdali

Do Nemocnice AGEL Nový Jičín se Ing. Dostál poprvé dostal díky chirurgovi MUDr. Lukáši Adamčíkovi, který patřil k mála specialistům v zemi operujícím nádory jícnu.

„Abych řekl pravdu, myslel jsem si, že novojičínská nemocnice je nějaká vesnická nemocnice, ale jak jsem se mýlil. Dodnes se všem omlouvám za tuto svou vnitřní myšlenku,“ přiznává Aleš Dostál.

„Už na recepci jsem si připadal jako v pětihvězdičkovém hotelu a tomu odpovídalo i chování sester a lékařů.“

Klíčovou postavou Dostálovy léčby se stal onkolog MUDr. Adam Wendrinski z Komplexního onkologického centra Nemocnice AGEL Nový Jičín. Když lékaři na jiném pracovišti oznámili, že nádor mandle je inoperabilní a ozařování nepřipadá v úvahu, byl to právě MUDr. Wendrinski, kdo situaci přehodnotil, nasadil silnou dávku radioterapie a léčbu dotáhl do úspěšného konce.

„Tehdy mi řekl, máte odolné tělo, nasadíme silnou dávku radioterapie, kterou nám přesně vypočítá fyzik a řekl to s takovým zápalem, který jsem do své knihy popsal, jako když tatínek Oty Pavla chytá úhoře,“ vzpomíná Aleš Dostál.

Podle něj je prostředí nemocnice a přístup personálu pro pacienta zcela zásadní — nejen po stránce fyzické, ale především psychické. „V Nemocnici AGEL Nový Jičín jsem zažil přesně to, co mi pomohlo udržet se nad věcí: vstřícný a lidský přístup od prvního kontaktu až po poslední kontrolu. Pokaždé mě vítali s úsměvem. Byl jsem tam naprosto v pohodě, jako doma. Uvědomil jsem si, že zdravotnictví může být jiné, než na jaké jsem byl zvyklý,“ říká s tím, že tato zkušenost podle něj zásadně ovlivnila i to, s jakým postojem k nemoci přistupoval — a nakonec i to, že o ní dokázal napsat knihu.