Pracoviště

Porozumění vaší diagnóze

V prostatě existuje několik typů buněk a každá svým způsobem přispívá k vývoji, stavbě a funkci prostaty. Jako v každé jiné části těla nové buňky nahrazují ty staré, opotřebované, které odumírají. U rakoviny prostaty se rovnováha mezi novými a starými buňkami poruší, nekontrolovaně vznikají buňky nové a proces řízeného odumírání je porušen. Po provedení biopsie prostaty na základě zvýšeného PSA nebo nálezu při rektálním vyšetření prostaty, patologové hledají pod mikroskopem rozdíly ve stavbě buněk a tkání, aby odhalili rakovinu a poté určili její typ a další charakteristiky.

Před zahájením léčby rakoviny prostaty je nutné určit tzv. míru rizika a stádium onemocnění. Zařazení do skupiny rizika se provádí na základě hodnoty PSA, tzv. gleasonova skóre a stádia onemocnění.

Třídění dle Gleasona

Gleasonův systém hodnocení odráží 5 stupňů, přes které buňky nádoru prostaty procházejí, když se mění z normálních buněk na buňky nádorové.

Buňky jsou hodnoceny škálou od 1 do 5:

Nádorové buňky nízkého stupně (ty co jsou nejblíže 1) vypadají skoro jako normální buňky. Nádorové buňky vysokého stupně (4 a 5) se změnily natolik, že se velmi liší od normálních buněk.
Patolog při pohledu na bioptický vzorek přiřadí jeden Gleasonův stupeň k nejpodobnějšímu typu ve vašem vzorku a druhý stupeň k druhému nejpodobnějšímu typu. Tyto dva stupně sečtené dohromady určí gleasonovo skóre.

Obecně řečeno, rakovina s nízkým gleasonovým hodnocením (do 6) je méně agresivní, zatímco rakovina s vyšším hodnocením (7-10) má sklony být agresivnější.

Stádia onemocnění

Určují se podle rozsahu onemocnění. K určení rozsahu onemocnění může být použito množství vyšetřovacích metod. Například CT, magnetická rezonance (MRI), RTG nebo scintigrafie skeletu.
Lokalizovaná rakovina prostaty znamená, že je omezená pouze na prostatu.

Lokálně pokročilý karcinom prostaty znamená, že velká část rakoviny je omezená na prostatu, ale již proniká i do bezprostředních okolních tkání jako jsou semenné váčky nebo pouzdro prostaty.

Při metastatickém onemocnění, rakovina prostaty roste mimo prostatu a své její blízké okolí, šíří se nejčastěji často do lymfatických uzlin, eventuelně metastazuje do vzdálenějších orgánů. Rakovina se může také může šířit do kostí.

K hodnocení stádia onemocnění slouží tzv. TNM klasifikace. T hodnocení popisuje, jak je nádor velký v rámci prostaty a jejích okolních struktur (orgánů, tkání). N hodnocení popisuje, jestli jsou postiženy lymfatické uzliny a M hodnocení popisuje, jestli se rakovina rozšířila do jiných orgánů mimo pánev nebo do kostí. U většiny mužů je v současnosti diagnostikován klinický stupeň T1c, což znamená, že jejich rakovina byla diagnostikována pouze biopsií na základě vyšetření PSA a není viditelná (rozpoznatelná) žádným zobrazením nebo vyšetřením.

Léčebné možnosti

U lokalizovaného karcinomu prostaty, tedy nálezu ohraničeného na prostatu, se jedná o včas zachycené onemocnění a je zde možné úplné vyléčení pacienta. Proto je indikována radikální terapie – operační nebo radiační, ať již zevní radioterapie nebo brachyterapie (BRT) - , což je vkládání zářiče přímo do tkáně prostaty.

Jako pokročilé onemocnění označujeme stavy, kdy v době stanovení diagnózy již nemůžeme počítat s vyléčením onemocnění. ale jen se zlepšením Cílem léčby je zlepšení lokálního nálezu i celkového stavu klienta včetně odstranění bolestí, prodloužením intervalu bez komplikací vč. či oddálení doby do vzniku metastáz. , označujeme jako pokročilé onemocnění. Mluvíme o pozdním záchytu, ne však proto, že by pacient zanedbal nějaké varovné příznaky – ty totiž prakticky v drtivé většině případů u rakoviny prostaty chybějí – ale proto, že v době stanovení diagnózy se již jedná o lokálně pokročilý (prorůstající za hranice kapsuly prostaty) prorůstající nádor nebo o nádor již dokonce již generalizovaný (tedy již s metastázami do jiných orgánů – nejčastěji mízní uzliny, kosti, plíce, játra).

V případě pokročilého onemocnění je metodou volby kombinace hormonální léčby a radioterapie nebo pouze hormonální léčba spočívající v blokádě mužského hormonu testosteronu (tzv. androgenní blokáda).

V případě generalizovaného onemocnění na prvním místě zvažujeme hormonální léčbu, tam kde hormonální léčba selže, je k dispozici chemoterapie. Umíme též pomocí léků snížit výskyt rozsah kostního postižení a oddálit vznik jeho negativních důsledků.